Název

Bystřice pod Hostýnem, Bystřické besedy u vínka, Zdeněk Troška, 3.11. 2016

Popis

ZDENÉK TROŠKA CHCE BAVIT LIDI
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Třetím hostem nového kulturního pořadu v Bystřici pod Hostýnem se stal režisér Zdeněk Troška. Při besedě s diváky byl k nezastavení a v nevlídném počasí zahřál jeho humor maximum spokojených diváků. Však také během tří dnů byly vstupenky vyprodány.

Jakou jste měl cestu z Prahy?

Jel jsem krásně, žádná zácpa, tři hodiny, spotřeba 5, 3.

Když se řekne Zdeněk Troška, vybaví se slunce, léto, usměvavé komedie, legrace, což zcela vystihuje Vaši práci…

Vždyť život je čím dál složitější, tak nelaskavý, ošklivý, že jsem se rozhodl, že budu dělat jen filmy, které lidem dají trošku legrace.
U diváka budete už navždy zapsán jako úspěšný režisér komedií, pohádek, Vaše filmy patří k nejnavštěvovanějším. Zatímco kritici Vás příliš rádi nemají, jaký z toho máte pocit?
Všichni tu dělají „umění,“ to jsou přímo ponory do hlubin divákovy duše, filozoficko- psychologické…Ta umírá na rakovinu, ten je feťák, ten je v kriminále, stačí, když si pustíte televizní noviny, vždyť to je černá kronika, proč o tom ještě točit filmy? První film, kterým jsem se dostal do povědomí, se jmenoval Bota jménem Melichar. Pak šly Slunce seno jahody a už jsem dostal nálepku komediant.

Jak složitá byla Vaše cesta k filmu?

Já jsem ročník 53, tehdy nikdo na vsi neměl televizi, tak se chodilo do biografu. Pro mě byl film magie! Měli jsme u nás ochotnickou scénu, dětskou i dospělou, ale z filmu jsem byl na větvi. V páté třídě jsem si řekl, že budu filmovým režisérem. Maminka úpěla, já jsem šel do knihovny ve Volyni, půjčil si tam všechny knížky, jak se dělá film, a to byla moje bible - Škola amatérského filmu, tu jsem uměl zpaměti.

Vůbec Vás nenapadlo, že by to nevyšlo?

Když chci být režisérem, tak budu a hotovo, řekl jsem si a taky, že předměty jako je matematika, geometrie nikdy potřebovat nebudu. Hodil jsem je za hlavu. Moje maminka pak nestačila běhat do sborovny, a pohrozila - ještě jednou řekneš, že chceš být režisérem!

Jak se zdá, ani hrozby Vás neodradily…

Proti tomu byla i babička - to víš že jo - k filmu, do toho „čubčince,“ bych tě musela přerazit, pocem podívej se na paní učitelku, o půl dvanácté jde ze školy, pořád má prázdniny, je furt doma, co bys chtěl taky dělat jinýho?
Třeba, abyste se stal tím knězem….
Jako děti jsme měly náboženství, ministroval jsem v kostele. Druhá babička už mě viděla, jak si tykám s papežem. No představte si mě…..jako velebníčka. Náboženství jsme měli ve škole každou středu od dvou do tří, pak jsme otočili krucifix a Krista pána, aby to neviděl, vytáhli z kapsy pionýrský šátek a od tří do čtyř byl pionýr. Filmový farář Otík, to byla přesná kopie našeho kněze, kterému jsem léta ministroval, byl takto malinkej, léčitel a bylinkář. Když skončila mše, zvolal : ženský kvete podběl…báby nahnaly svoje vnuky a vnučky, kolik já se toho nasbíral.

Vzpomněl jste také na začátky v ochotnickém souboru u Vás v Hošticích…

Bavilo mě pomáhat režisérce, ta práce za oponou. Já je chtěl spíš kočírovat, ty herce, moc jsem jim do toho kecal.

Než jste se dostal na vysněnou FAMU, odjel jste studovat do Francie. To nebyla obvyklá praxe, jak se Vám to podařilo?

Jsem dítě Štěstěny, vždycky mi všechno vyšlo, všechno se mi podařilo. Exceloval jsem ve francouzštině, když přišla doba uvolnění, Pražské jaro. Přihlásili mě do konkursu, já ho vyhrál - já z boubínskýho pralesa, který nebyl sám ani v Praze, mám jet do Francie? A jel jsem. Řeknu vám, já bych se tam mohl mít jako prase v žitě, ale já bych tam umřel steskem. A taky – ty Francouzky, jsou placatý zepředu zezadu…

Vy dokážete dobrou náladou nakazit všechny kolem…

Já už mám takovou náturu, na všechny problémy se dívám shora, to mě naučila Helenka Růžičková -napsat problém na papírek a dát na stůl, a když se na ten problém díváte shora, tak jste nad ním, a pořád všechno musíte brát s humorem… i když jsou to smutný věci, ty k životu patří. Když Heleně umřel manžel, uspořádala zahradní slavnost a tam mi řekla - Neřvi a dávej pozor, je tu spousta cizích lidí, ať nám něco neukradnou.

Vaše pohádky viděli v mnoha zemích, je dětský divák jiný než ten český?

Děti jsou na celém světě stejné, smějí se stejným věcem. Jsou nad věcí, upřímné. Před lety na festivalu dětských filmů byly v šoku, že jsme s sebou přivezli hraný film. Když se řekne pohádka, automaticky se tam vybaví kreslený animovaný film a my přijeli s živými herci, já měl s sebou Ivetu Blanarovičovou. Ty děti jí nevěřily, že ta škaredá čarodějnice a ten čertík je tahle krásná ženská. Pořád donekonečna se musela pitvořit a předvádět ksichtíky.

Jak se Vám v trilogii Slunce seno pracovala s neherci?

Snažil jsem se, aby ty babky ztratily ostych a trému a byly sami sebou. Hercům jsem zas naopak říkal, aby nepřehrávali, a tím se výkony vyrovnaly. Byla to ale práce, ty babky vůbec nevěděly, která bije - přijeli filmaři z Prahy, tak to zahrajem jako divadlo a hotovo dvacet. Ale jim nevysvětlíte, že film se dělá jinak, točí se konec, pak začátek, pak zas konec prostředek, no říkaly si, to bude ale blbej film, žádnej děj to nemá, nic… Ani ve snu by je nenapadlo, že se na ně do Hoštic budou jezdit zájezdy, 15 autobusů denně.

Jak jste dokázal, že tam ty báby ve filmu běhají?

To je otázka peněz. Tenkrát v roce 83 měly tyhle babičky tři sta padesát korun důchod měsíčně, šetřily si na funus, a my jim dávali 150 korun denně. Za ty peníze by ty báby udělaly všechno.

Procestoval jste spoustu zemí, která máte nejraději?

Nádherné je Rusko, určitě stojí za to zažít bílé noci v Petrohradě. A Petrodvorce? Versailles je prosti tomu stodola.

A kde se cítíte nejlépe?

Doma v Hošticích. Tam je klid a pohoda. Bydlíme hned za hřbitovem, přejdu zahradu a jsem v lese.

Odhalíte, na čem teď pracujete?

Mám scénář ke klasické pohádce na motivy báchorek, s lidovými písničkami jako v Princezně ze mlýna. Když tak listuju v těch starých zpěvnících, ti naši předkové byli ale hodně vulgární, samé sprostonárodní písně jsem objevil.

Máte svůj filmařský sen?

Chtěl bych natočit filmovou Rusalku jako opravdu českou pohádku. Už jsem ji režíroval na divadle.

Vadí Vám, když se filmy přerušují reklamou?
Oni si to dávají přímo do smlouvy, já jsem to nedovolil. Chci, aby moje filmy šly v celku, vždyť je to jako by na obraz Mony Lisy dali kačera Donalda.

Oblíbené jídlo?

Podívejte se na mě, já jím rád všechno a všude. Jen dvě věci nepozřu - škraloup na mlíku a kozí mlíko, jinak mi ani mořské potvory nevadí. Uvědomte si, že jídlo je jediná slast, která vám zůstane, všechny ostatní slasti pominou.

Jaký je smysl Vašeho života?

Bavit lidi! Vždyť se podívejte, kolik je kolem otrávených ksichtů? Úsměv je nejlepší dárek, který můžete věnovat. Usmívejte se na lidi kolem sebe, nic vás to nestojí a ještě někoho potěšíte. Víte, proč se po ránu lidi mračí? Protože celou noc nic nejedli. Ať jste smutní, nešťastní, opuštění, a jinak trpící, uvědomte si, že nejkrásnější světlo ve vašem životě je žárovka v ledničce. Otevřete a hned máte dobrou náladu. Netrapte se a žijte svůj život každým dnem.

Kategorie a štítky

Nastavení