Bystřice pod Hostýnem, Dalibor Zela, Zaniklé příběhy podhostýnských pohostinství

Název

Bystřice pod Hostýnem, Dalibor Zela, Zaniklé příběhy podhostýnských pohostinství

Popis

Má rád hospodské příběhy a napsal o nich knihu
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Knihu „Zaniklé příběhy podhostýnských pohostinství“ charakterizuje Dalibor Zela jako autobiografii z pohledu pohostinského návštěvníka. Vyjadřuje v ní poděkování lidem, kteří zaniklé podniky provozovali. Netají, že záměrně hraje na čtenářovu nostalgickou strunu a slibuje, že při čtení knihy zaručeně dostanete chuť na pivo.

Dalibor Zela je zdatný čtyřiačtyřicátník, bystřický rodák, vysokoškolák, milující otec, zbožňovatel piva, pravidelný návštěvník hospod. Za dvacet let jich navštívil tolik, že o nich napsal knihu.
Máte neobvyklého koníčka, chodit po hospodách….

Nejen chodit, ale také o nich psát. Psaní a pití mě vždy bavilo. Myslím, že nejsem divnej; někdo se vrtá v autech, někdo se potí v posilovně, já prostě sepisuju příběhy z hospod. A taky chodím rád po horách, po Hostýnkách, k výletu přece patří zastávka na občerstvení. K tomuto mě přivedl můj táta, na něho už jen s láskou vzpomínám, už nikdy si spolu to pivko nevypijeme.

Chcete říct, že jste lásku k pivu, potažmo k výčepnímu prostředí, zdědil po otci?

Můj táta Jaroslav pěstoval turistiku, já jsem ale záhy zjistil, že je to jen víceméně zástěrka, jak si udělat žízeň, spojit příjemné s užitečným, pokochat vnitřnosti i oči výhledy na okolní přírodu při přechodu z jednoho restauračního zařízení do druhého. Každý výšlap začínal nebo končil v hospodě na Tesáku, ta je má nejoblíbenější.

Máte na mysli tu starou restauraci se spoustou vlaječek, kterou zná snad každý, kdo byl někdy pod Hostýnem?
Ano, to je ona. V knize je o ní také zmínka.

„Hned po vstupu do legendární hospody jako byste se vrátili v čase o několik desetiletí zpět. Mixtura dojmů, pachů, vůní i zápachů byla uchvacující a hned vás vytáhne z reality i obav všedních dní. Onen exkrementní odér zatuchlosti tlejícího dřeva, spolu s pocitem a povědomím o tisících příběhů, které se udály za dob dávno minulých, tak v letech posledních, odér z kuchyně…tato směsice pavůní všechny určitě dostane do mírně schizofrenní nálady, lehké letargie a hlavně silné nostalgie…“

Málokdo si ale pamatuje, že hned vedle fungovalo také venkovní posezení U Michala, které je dnes už minulostí. A to je právě předmětem Vaší knihy o zaniklých hostincích.

Ano, já jsem totiž zjistil, že těch náleven, kde jsem prožil mládí, první lásky a první ožíračky, je už mnoho zavřených nebo změněných. Hrozně mě to vzalo, ale vzpomínky zůstaly. Napadlo mě sepsat o takových hospodách příběhy, které se už nebudou opakovat. Jak název knihy napovídá, nejedná se o zaniklé hospody, ale o zaniklé příběhy. Hospoda možná dodnes stojí na stejném místě, ale má jiného provozovatele, případně funguje pod stejným jménem, ale má jiného ducha a píše už nový příběh.

Příběh konce amerického snu, Příběh poslední dělnické zastávky… to jsou zajímavé názvy kapitol, co si má čtenář představit pod pojmem příběh?

Osobní prožitek, vzpomínku na pohostinskou akci, která se už nevrátí, nikdy se to nezopakuje ve stejném nebo podobném duchu, v tomtéž osazenstvu. Ale ty sedánky v už neexistujících knajpách patří k historii a koloritu Podhostýnska, spousta lidí si po přečtení vzpomene…

Záměrně směřujete na nostalgickou stránku čtenářů?

Jsem nostalgik, netajím se tím. Fascinují mě zaniklé objekty, hospody obzvlášť, zejména ty, ke kterým mám osobní vztah. Nasávat tu atmosféru, to se musí zažít … pamětníci mi porozumí, zato mladí to vůbec nechápou. Třeba kde všude se hulilo … pamatujete látkovou oponu, která dělila kuřáky od nekuřáků v již zmíněné hospodě na Tesáku? Nebo když se řeklo, v sedm v hospodě, tak tam všichni došli včas, bez mobilu. A mluvili jsme spolu.

Příběh Vaší knihy se začal psát už před dvaceti lety, tehdy se zrodil nápad testovat hospody?

Z hecu jsme s kamarády založili iniciativu Pajzly.cz, která funguje dodnes, a máme jak regulérní porotu, tak regulérní webové stránky. Přesněji řečeno - za účelem recenze jsme se stahovali do různých občerstvovacích zařízení, kde jsme si u piva sedli a své dojmy sepsali. Mnohdy se testovalo v divokých dracích či kocovinách a pro sprosté slovo se taktéž nešlo daleko. Cenzura z mé strany v knize neproběhla, hospodská mluva k těm pajzlům prostě patří. „První glg a kurňa, není to špatný ... Na pinglovi lze však jasně vypozorovat jeho hajzlovitost a absenci smyslu pro humor.“

Přestavte čtenářům blíže projekt Pajzly.cz.

Cílem bylo představit úroveň hospod a restauračních zařízení nejen tady u nás v Bystřici, ale i napříč republikou. Před 20 lety jsme byli ojedinělý projekt, nicméně postupem doby vznikla spousta tzv. food bloggerů, kteří se ve svých hodnoceních soustřeďují na kvalitu pokrmů; v našem projektu je ale od prvopočátku na hlavním místě kvalita a chuť piva. Dále se ve svých hodnoceních zaměřujeme na kvalitu obsluhy, prostředí a v neposlední řadě na kvalitu klientely, protože ta je, přiznejme si na rovinu, v našich pajzlech, hospodách, lokálech, výčepech a jiných pohostinských zařízeních mnohdy nejvýraznějším prvkem, který vám zůstane v paměti. Projekt Pajzly.cz funguje úspěšně jako internetový portál dodnes.
„…musím jednym dychem dodať, že pivko bylo vynikající! A pokáď šlo fakticky o desítku, tak to byla ta nejlepší desítka, co sem v životě snáď pil, trošku vodovější to bylo, to je fakt, ale skvjelá chmelová chuť, příjemná hořkost, ideální teplota a pjena se taktéž držela solidní dobu na povrchu.“

Přemýšlel jste o tom, proč mnohé podniky zanikly?

Nebylo mým cílem to zjišťovat. Některé bývalé provozovatele jsem ale vyhledal. Vysypali ze sebe svůj příběh, jak oni to cítili, co bylo příčinou konce. Například nejrozsáhlejší zpověď, co stálo za uzavřením pizzerie Angelo, prozradil v knize majitel Robert Novák.

Naopak legendární hospody na Tesáku, Trojáku jsou, zdá se, nesmrtelné. Čím to je?

Rozmachem turistického ruchu; není tam sice nic, ale furt je tam narváno ... prostě retro, a to je dneska moderní. To kouzlo je pro mladé nepochopitelné. Močení do járku po zdi, žádný pisoár se splachováním? To už nezažijeme, už se to nevrátí … a dnešní mládež si může při čtení myslet, z které jeskyně jsme to tehdy vylezli.

Jaký je z Vašeho pohledu nejzajímavější pajzl?

Internetová pivárna - smradlavé doupě v Bystřici. Nejtragičtější osud ale postihl penzion U ježka v Rajnochovicích, který kompletně vyhořel. A například díky kontaktu s Františkem Tugendliebem, který učil zpívat Gotta či Rolincovou, jsem kdysi objevil dnes již zaniklý Tipáč, o čemž je v knize taktéž příběh.

A z původní studentské recese se vyvinula rarita…

V rámci republiky nevím o nikom, kdo by dělal něco podobného. Jen krátkodobě recenzovali hospody někde na Svitavsku a pak kluci z Holešova, kteří testovali krabicová vína. Já už dvacet let doporučuju, kam jít za dobrým pivem nebo za dobrodružstvím.

Přestože jste častým hostem v pohostinství, na ožungra (jak se tady na Valašsku hezky říká ochmelkům) rozhodně nevypadáte…

Pravidelné návštěvy pohostinství nemusí být nutně známkou ochmelství, a tak to je i u mě. „V hospodě je líp než na světě,“ tak zní sice motto mé knihy, ale mým cílem nebylo stát se anonymním alkoholikem, nýbrž zmapovat podhostýnskou hospodskou scénu, což se mi snad podařilo. V rámci archivační činnosti najdete v knize i dobové snímky, byť nepříliš kvalitní. Fotky interiérů už většinou neexistují, takže pokud je někdo vlastní v soukromém albu a chtěl by se podělit o vzpomínky, rád je uvítám třeba v dalším vydání. To je moje výzva. Každý byl už někdy v hospodě, takže kdo si pamatuje nějaké hospodské historky, ať se mi přihlásí. Příběhy budou s postupem času jen a jen atraktivnější.

Přišel po covidu příběh poslední?

Pivní kultura se bude rozvíjet i nadále. Bohudík doby vyloženě špatných pivních stánků jsou nenávratně pryč, škodolibě ale doplňuji, že pořád je co zkazit, ať už je to nevkusné nebo špinavé prostředí nebo znuděná či jinak nepříjemná obsluha, případně otravní hosté. My porotci už netestujeme tak intenzivně jako v dobách svobodného života, ale slibuji, že v naší činnosti budeme pokračovat, dokud bude poslední hospoda otevřená.
ODKAZ NA WEB KNIHY
https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fzaniklepribehy.wordpress.com%2F%3Ffbclid%3DIwAR0-BrdoKx665o64gad9BrnPr7HxI6iiLHkfPMNWEVgx3qy499OnL9fHtDg&h=AT3ZIGHCkV0f7Gn7vCQQCIwGf6dEfJe_zsgSIZFH337gUx1oeu5Gmm57E_NecMH2N7Gbehv_YvngOTEUQ6i6eLMxvd8U592iz6jKCiIcm4G0Vxrxpk6yGOGRpo8Wf0fTX4JLEg

Období

Statistiky

  • 9 fotek
  • 1 se líbí

Nastavení

Nahlásit album
Slevy 25 % platí na všechny dárky z fotek. Vytvořte si z vašich fotek snadno fotoknihu, plakát, fotky na zeď a další fotoprodukty. Sleva platí po zadání kódu: Vajicka
S kódem: Vajicka Akce platí do 14. 4. 2024
Zjistit více

Vytvořte si fotodárky

Z alb a fotek na Rajčeti nebo i z disku počítače si můžete snadno a rychle vytvořit různé fotodárky pro sebe nebo své přátele.

Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Bystřice pod Hostýnem, Dalibor Zela, Zaniklé příběhy podhostýnských pohostinství
Komentáře Přidat