Název

Bystřice pod Hostýnem, Tomio Okamura, Hvězdy jak je neznáte, 27. 4. 2011

Popis

BYSTŘIČANÉ PŘIVÍTALI SVÉHO JAPONCE
Eva Mikešková

Bystřice pod Hostýnem / Vyprodáno! Talkshow Hvězdy, jak je neznáte, sledoval zaplněný Klub Sušil s přátelskými úsměvy. Bystřické publikum pozdravila celebrita, která si na hvězdu nehraje.
Známý podnikatel, kterého tu láskyplně oslovují Tomio, si získal sympatie celého sálu.Vzpomínal na dětství strávené v Bystřici pod Hostýnem jako na nejkrásnější období svého života. „Rád jsem chodil do mléčného baru na náměstí, kde jsem si kupoval smaženku a k tomu pil koktejl. Taky vzpomínám, jak jsme pořádali cyklistické závody na Hostýn, předjet autobus, který jel krokem, nebyl problém,“ vybavil si jako malý kluk.
Okamurovy memoáry doplňoval Roman Vojtek v roli zpěváka a mírně upovídaný moderátor Václav Kosík. „Mně by úplně stačil Tomio. Já ho sleduju, v televizi, rádiu, moc pěkně vyprávěl,“ zhodnotila pořad spokojená divačka. Mluvčí Asociace cestovních kanceláří prozradil pikantní zážitky z cest. Rozpovídal se i o negativních životních zkušenostech. „Rozhodl jsem dokázat, že nejsem horší, jen jiný. Začal jsem na sobě pracovat a od té doby jsem se s rasistickými předsudky nesetkal.“
Při autogramiádě knihy Český sen se dostalo na každého, kdo si chtěl s Tomiem potřást rukou. Neoficiální rozhovory a přátelská slova s Bystřičany potvrdily, že slavný Okamura je stále jedním z nich.

TOMIO OKAMURA - MUŽ, KTERÝ MÁ V BYSTŘICI HROB
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Bystřičané přivítali svého Japonce. V pořadu Hvězdy, jak je neznáte vystoupil podnikatel moravsko – japonského původu, který se tady cítí jako doma.

Odezva diváků v sále byla srdečná, lidé Vás vzali za svého…

Ano, vnímal jsem po celou dobu představení, že mě berou jako jednoho ze svých. Jako člověka, který tu má kořeny. Bylo to jedno z nejlepších talkshow. Cítím se tady jako doma a vážím si toho, že lidé nezapomněli.
Na Bystřici pod Hostýnem nedáte dopustit, uvádíte ji jako místo svého původu…

Pravda je, že z Bystřice pochází celá moje rodina z moravské strany, všichni od maminky.
S Bystřicí mám spojeno celé své dětství. Trávil jsem zde každé letní prázdniny už od svých šesti let na strýčkově chatě, která stojí v místní části Lázně. Znám tady každý kout. Bystřice je mým nejoblíbenějším místem v České republice. Snažím se toto malé městečko propagovat, zmíním se o něm v každém rozhovoru.

Žijí tu ještě Vaši příbuzní?
Maminka pochází ze šesti dětí. Celá starší generace Bystřičanů zná mého strýčka Holíka, který tu pracoval jako praktický lékař. Rodina je tu skutečně zakořeněna. Maminka se sice narodila v Dačicích, ale žila tam jen dva roky. Dnes bydlí v Praze. Všichni příbuzní z maminčiny strany se vrací do Bystřice pod Hostýnem, do rodinného hrobu.

Můžete objasnit, jak japonský doktor z tokijské univerzity poznal blondýnu z Moravy?
Můj bystřický dědeček si dopisoval s lidmi z celého světa. Jednou se mu do ruky dostala adresa patnáctiletého Japonce. Podstrčil jí své tehdy šestnáctileté dceři, že by mu mohla napsat ona. Jenže moji maminku nějaký Japonec vůbec nezajímal, dědeček ji musel neustále urgovat, aby konečně odepsala. Takhle si dopisovali asi devět let, než se uviděli.

Seznámení Vašich rodičů připomíná červenou knihovnu…
No, při prvním setkání ale jiskra nepřeskočila. Tatínek zůstal studovat v západním Německu, což se ukázalo jako cílené. Při dobývání maminky se musela projevit japonská vlastnost, určitá neodbytnost a trpělivá práce. Tatínek šel na to přes rodiče, vozil jim dárky. Babička s dědečkem z Bystřice pak začaly mamince domlouvat, postupně zpracoval i její sourozence.

A byla svatba?
V roce 1966, to maminka poprvé v životě vycestovala, a rovnou do Japonska. Já jsem se narodil už v Tokiu.

Která země je Vašemu srdci bližší?
U mě je to jednoduché, je mi osmatřicet let, z toho jsem dvacet osm let prožil v Čechách, v Japonsku jsem žil všeho všudy deset let. Po tatínkovi mám sice japonské jméno, ale on je z poloviny Japonec a z poloviny Korejec. Moravské krve ve mně koluje nejvíc.Vždy jsem se cítil jako Moravák, bez ohledu na svou vizáž.

Připadáte si jiný?
Jsem hrdý, že jsem Čech, ať mě tak lidi berou nebo ne. Pro můj odlišný vzhled se mi vysmívali, nadávali mi do Číňanů, Vietnamců. Nejsem horší, jsem jen jiný!Všude jinde se mi posmívali, jen tady mi říkali, že mám hezké povidlové oči. V Bystřici jsem se vždy cítil nejlépe na celém světě.

Vaše dětství asi nebyla procházka růžovým sadem ?
Tatínek byl stále v práci, maminka neuměla japonsky, jako blondýnku ji pořád okukovali. Obklopená jen dětmi tam nikoho neznala. Tehdy psychicky onemocněla a musela se dlouhodobě hospitalizovat v Československu, nás děti vzala s sebou. Staršího bratra se ujala babička s dědečkem a o mě a mladšího bratra se neměl kdo starat. Skončili jsem v dětském domově. Člověk si zvykne, že maminka vám dá pusu na dobrou nos a ráno vás probudí, ale najednou jsem nevěděl, jestli se maminka vrátí a kdy. Nemohli mě navštěvovat ani příbuzní, mimochodem stále přetrvává ta obludná praxe, že jsou děti umisťováni daleko od domova.
Starší kluci mě tam šikanovali.Tehdy jsem byl nešťastný, ale z dnešního pohledu to byla jedna z mých největších životních zkušeností, bez kterých bych nebyl, kde jsem . Uvědomil jsem si, že se musím spoléhat jen na sebe, nečekat s nataženou rukou. Začal jsem usilovně pracovat, plánovat a věřit, že to jednou přijde.

Jste úspěšným podnikatelem, jakým se řídíte heslem?
Závist zdržuje! Říkejme si více dobrý den, děkuji a na shledanou a bude nám na světě lépe.

Kategorie a štítky

Nastavení