Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

27 fotek, minulou sobotu, 345 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty, kultura, lidé
NOC NA NÁDRU
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Zažít netradiční akci na malém městě se daří v Bystřici pod Hostýnem. Okrašlovací a zábavní spolek ( OZS ) připravil další z mnoha zajímavých programů, kterými obohacuje občanský život.
Noc na nádru spojila kulturní, osvětovou a zábavnou činnost spolku. OZS mimo jiné cílí na objekty, které neslouží svému účelu, ale stojí za obdiv. V nevyužitém obchodě v centru města vytvořil spolek galerii Výloha pro moderní výtvarné umění. Dnes už dům slouží opět jako prodejna, spolek se tedy poohlédl po jiném prostotu. Bystřické vlakové nádraží je přesně objekt, který před zbouráním zaslouží pozornost.
„Výstavna na vlakovém nádraží je čtrnáct otočných válců dotvořených lidmi, kteří si do nich v posledních desetiletích praštili. Jsou zavěšeny na originální konstrukci navržené pro halu místního nádraží, aktuálně určenou k demolici. Zašlý a svému účelu již nesloužící prvek nám přišel jako ideální místo pro výtvarníky schopné pohrát si s jeho možnostmi,“ vysvětluje vznik dočasné galerie Pavel Kubaník z OZS.
Fascinovaná prostorem, světlem, celou budovou byla výtvarnice Pavla Voborník Kačírková, která ráda tvoří pro konkrétní místa a do své tvorby zapojuje kolemjdoucí. „Válce pro mne symbolizují nekonečnou cestu – možnost neustálého otáčení evokuje nepřeberné množství cílů různých cest. Název instalace ´Vůkol bystře´ má nabádat návštěvníky města k bystrému, dětskému pozorování všeho okolo.“
Válce, jež donedávna zdobily jízdní řády, obtočila ohýbaným dřevem z tonetovky. „Oceňujeme, že zde vznikla iniciativa přibližující umění lidem, kteří by do galerie třeba nezašli. Těší nás i to, že první instalace pracuje s dřevěnými prvky z naší továrny, které místní znají,“ uvedl ředitel marketingu TON Jan Juza.
Noc na bystřickém nádraží pokračovala promítáním. Nádražní hala se s filmem Vlak dospívání proměnila v kino s úžasnou atmosférou. OZS tak zahájil projekt Kinedok, promítání autorských dokumentárních filmů pro širokou veřejnost.
4 fotky a 1 video, minulý čtvrtek, 210 zobrazení, přidat komentář | kultura, lidé, příroda, umělecké, země
LÉČIVÉ DIVADLO PŘIVEZLO DO BYSTŘICE SLUNCE
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Zcela zaplněný sál kulturního domu přivítal herečku Gabrielu Fillipi, která do Bystřice přivezla Léčivé divadlo. Nešlo o léčbu smíchem, jak by se mohlo zdát, ani o muzikál, jak by možná napovídal název hry Anastasia.
Léčivé divadlo je založeno na duševním prožitku. Nabízí meditaci, povzbuzení, víru, naději a lásku, každý si odnese intenzivní zážitek. Někomu může návštěva divadla změnit život. „Dáváme lidem skrze umění, humor, kouzlo a sílu divadla nahlédnout tam, kam se běžně nedíváme. Do světa andělů, mystiky, spirituality,“ řekla Gabriela Fillipi. Komorní činohra Anastasia je právě takovým příkladem. „Nám všem, kteří jsme knihu četli, ovlivnila život,“ uvedla Fillipi.
Jak sibiřská poustevnice s pohanskými kořeny změnila muže z úplně odlišných poměrů? Pravdivý příběh lásky podle stejnojmenné knihy Vladimíra Mergeho se stal bestselerem. Bystřické publikum vnímalo činohru pro dva herce velice intenzivně. Pozitivní energie sálala z každé sedačky, při představení panovalo hluboké ticho, při replikách uvolněný smích. Živočišné Anastasii sekundoval herecký partner Mario Kubec se svým povrchním světonázorem, jenž však pod vlivem ženy bohyně postupně zahazuje.
„Já jsem věděla, na co jdu. Hra o procitnutí, o smyslu života, o konzumním a duchovním světě. Každý si odnese, co potřeboval slyšet. Člověka si najde to, co si ho najít má… mě si teď bohužel našly neradostné životní události,“ zalitovala jedna z návštěvnic při odchodu z divadla před druhou částí. Po představení se totiž ještě herci věnují hostům. Martina Taunia Christová vyprávěla, jak je možné uzdravit se Sluncem. Patrik Kee, vokální improvizátor, posílil duchovní rozměr představení hudebním doprovodem.
„Vnímáme pozitivně tu atmosféru na Hostýně, tady se nám nejen dobře hraje, ale i dýchá,“ vyzdvihla Gabriela Fillipi. Intenzivní meditace v kraji kolem Hostýna, zdá se, fungují.
65 fotek, 7.4.2018, 265 zobrazení, přidat komentář | kultura, lidé, města, umělecké, zábava
BYSTŘICKÉ FILMOVÉ JARO ROZKVETLO NA VLNĚ 60.LET
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / V Bystřici pod Hostýnem vyrostl minifestival, který navštěvují stále renovovanější osobnosti. Letošní ročník Bystřického filmového jara se nesl v duchu českého filmu 60. let. K hlavním představitelům patřili Jan Kačer a Vladimír Pucholt. Diváci si vychutnali jejich nejznámější snímky, ale také dojemné setkání dvou kamarádů, filmových legend.
„To je naše mládí,“ povzdychl si mnohý návštěvník festivalu při pohledu na Vladimíra Pucholta, kterého nabitý kinosál přivítal stylově pozdravem Ahoooj!!! Nejen tato hláška ze snímku Černý Petr se pak zopakovala při neformálních besedách s herci. Vzpomínalo se na slavné osobnosti poctivého hereckého řemesla, s nimiž oba aktéři spolupracovali. Vzájemná pokora hereckých kolegů se nesla celým festivalem. „Jestli byl v českém filmu geniální herec, tak to byl on. Já jsem se stal hercem omylem,“ připomněl Jan Kačer.
Filmová sešlost měla obě hvězdy k dispozici v družném rozhovoru, po celé tři dny byly v zajetí fanoušků. „Že mě po těch dlouhých letech ještě nosíte v hlavách a srdcích, že mě ještě poznáváte, je pro mě ohromná čest,“ poděkoval Vladimír Pucholt. Skromně a plaše, jak to umí jen on.
„Oba naši vzácní hosté neskrývali dojetí, byla tam nehraná a upřímná radost, oba si vychutnávali atmosféru malého festivalu pod Hostýnem,“ dodal Vítězslav Tichý, iniciátor akce. Filmovou přehlídku doprovodila výstava filmových plakátů, která je k vidění do 22. dubna.
4 fotky, duben 2016 až březen 2018, 200 zobrazení, přidat komentář | kultura, umělecké
Filmový festival v Bystřici přivítá hvězdu filmů 60. let
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Již třetí ročník přehlídky Bystřické filmové jaro se uskuteční ve dnech 6.–8. dubna 2018 v Bystřici pod Hostýnem, v kinosále Společenského domu Sušil. Pořádá ji město ve spolupráci s filmovým znalcem a sběratelem Vítězslavem Tichým.
Bystřické filmové jaro, řečeno s malou nadsázkou, to jsou Karlovy Vary v komorním provedení. Filmový festival v poklidné, přátelské atmosféře opět přivítá hvězdy českého filmu. Po světoznámém režisérovi Vojtěchu Jasném přiletí na bystřický festival další hvězda ze zámoří. Tentokrát pozvání do Bystřice přijal idol dívčích srdcí 60. let Vladimír Pucholt.
„Oslovit Vladimíra Pucholta byl nápad Jiřího Kačera, hlavního festivalového hosta, stojí za tím jejich dlouholeté přátelství. Oba se na setkání tady v Bystřici velice těší,“ poznamenal Vítězslav Tichý. A návštěvníci Bystřického filmového jara budou u toho!
V průběhu tří dnů budou s filmovými legendami v bezprostředním kontaktu nejen sledovat jejich herecké výkony na stříbrném plátně, ale především besedovat. „Oba mají co vyprávět a na co vzpomínat, čeká nás spousta pěkných historek,“ lákal Tichý, který také sestavil festivalový program z nejznámějších snímků obou herců. Lásky jedné plavovlásky, Údolí včel či nejslavnější český muzikál Starci na chmelu jsou jen malou upoutávkou. „Pokaždé je velice obtížné vybrat to nej, Kačer představuje spíše vážné role, zatímco Pucholta si vybavujeme z komedií. Určitě bych doporučil snímek Pozdní láska, zlomový film v jeho kariéře, sám Pucholt je z promítání nadšený.“
Zatímco Jan Kačer se filmu či divadlu věnoval celý život, Vladimír Pucholt po emigraci do Kanady pověsil herectví na hřebík a stal se dětským lékařem. Jedinou výjimkou byl snímek Hoteliér, natočený v roce 2013, v němž si oba aktéři zahráli společně.
Festivalový program bude vzpomínkou na slavnou českou kinematografii 60. let 20. století a nově ho doplní tematická výstava filmových plakátů a dokumentačních materiálů, jejíž vernisáž se uskuteční v sobotu 7. dubna v 18.30 v zámeckých sálech. „Na jednotlivé projekce se nemusíte předem akreditovat, stačí se stavit v bystřickém kině. Naši hosté si chtějí setkání s vámi užít,“ vzkázal Vítězslav Tichý.
15 fotek, 31.3.2018, 216 zobrazení, přidat komentář | lidé, města, události
ČTENÍ Z BIBLE POD ŠIRÝM NEBEM
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Pozastavit se ve shonu a zaposlouchat se do Bible, která má co říct i člověku 21. století, to bylo posláním celonárodní akce. Čtení z Bible pořádají pod záštitou starosty města a senátorky Šárky Jelínkové místní křesťanská společenství.
„Každá církev se zaměřuje na něco jiného, ale spojuje nás víra v Ježíše Krista, společně chceme, aby si lidé připomněli, že existuje ještě další rozměr života než materiálno,“ komentovala Jelínková.
Pod širým nebem, na náměstí v Bystřici pod Hostýnem, zazněla zpráva plná naděje, jak Bůh miluje člověka, že se člověku přiblížil právě o Velikonocích tak blízko, jak jen to je možné. Někteří využili příležitosti a sami přečetli svůj kousek z Evangelia podle Lukáše a knihy Přísloví.
Mezi nimi i zástupci Křesťanského motocyklového klubu Road 146, manželé Adamcovi z Chvalčova. Kromě Písma opatrují i Motorkářskou bibli. „Pravidla silničního provozu v ní ale nehledejte, jsou tam jiné zákonitosti, zejména Nový zákon,“ usmáli se Josef a Hana v kožených kombinézách.
Všichni účastníci Čtení z Bible se shodli - naše společnost stojí na biblických hodnotách. „Byli bychom rádi, kdyby se lidé na chviličku zastavili, zamysleli se, přehodnotili priority ne o Vánocích, ale třeba právě teď, aby si domů odnesli něco navíc. A ti, kteří hledají, aby měli možnost se posunout dál…“ vzkázala Hana Adamcová.
52 fotek, 24.3.2018, 459 zobrazení, přidat komentář | děti, kultura, lidé, rodina-přátelé, vesnice
CHVALČOVSKÝ ŠMIGRUST LÁKAL NA BOHATÝ PROGRAM
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Folklor, dechovka, mažoretky, country, pestrý program stejně tak, jako je pestré jaro. Každý se už na něj těší, jak bude slavit Velikonoce, jak si vyzdobí dům, jak si vyšmigrustuje něco dobrého na zub.
Cosi z velikonoční nadílky mohl návštěvník získat na chvalčovské dvoudenní výstavě s doprovodnou zábavou. K tomu jako bonus krásné jarní počasí, a Velikonoce můžou přijít.
44 fotek, 23.3.2018, 243 zobrazení, přidat komentář | děti, kultura, zábava, zvířata
NOC S PEJSKEM A KOČIČKOU
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem/ Městská knihovna v Bystřici pod Hostýnem se opět připojila k celostátní akci Noc s Andersenem. Po celé republice a v mnoha evropských státech si v určený den připomenou pohádkáře Hanse Christiana Andersena a oslaví dětského čtenáře.
Tyto akce mají společnou myšlenku – přivést děti zpět ke čtení knih. Leitmotivem letošního pohádkového nocování byly příběhy z knihy Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka, 180. výročí vzniku pohádky. „Moc mě těší, že by pejsek a kočička mohli být na pohlednici k Noci s Andersenem... Přespání dětí v knihovnách s četbou, hrami a soutěžemi mi připadá a vždycky připadalo jako moc báječná myšlenka, " sdělila vnučka Josefa Čapka Kateřina Dostálová.
Bystřické knihovnice vymyslí pokaždé úchvatnou noční výpravu za dobrodružstvím. Ještě než se děti uloží přímo v dětském oddělení mezi regály ke spánku, vyrazí do zámku, kde je čeká kouzelná cesta do pohádky. Nejprve setkání s pejskem a kočičkou v útulku pro opuštěná zvířata a pak opravdová Kočička, která hledá svého Pejska. A k tomu potřebuje pomoc dětí. „Mně se nejvíce líbilo, jak jsme sušili a schovávali prádlo,“ popsala splněné úkoly osmiletá Eliška Winklerová. Úplně nejlepší ale bylo, že se pejsek s Kočičkou v zámku na konec setkali a dokonce s dětmi oslavili narozeniny pořádnou hostinou.
48 fotek, 21.3.2018, 226 zobrazení, přidat komentář | cestování, děti, lidé, města
ZOPAKOVALI JSME JÍZDU S VOZÍČKÁŘEM
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Poznat město z pohledu zdravotně postiženého člověka bylo cílem akce Projedeme město s vozíčkářem. V rámci projektu Komunitního plánování sociálních služeb se v Bystřici pod Hostýnem snaží zlepšit žití sociálně znevýhodněným osobám.
Zmapovat pohyb osob na invalidním vozíku se podařilo již před pěti lety, kdy se akce konala poprvé. „Bezbariérové prvky se snažíme zabudovat do nových úprav. Právě stojíme u objektu bývalého hotelu, který je připraven, abychom ho bezbariérově vylepšili,“ zahájil starosta Zdeněk Pánek.
Téměř padesátičlenný průvod prošel střed města, na přání vozíčkářů i chodník od pošty k sídlišti a zpět do centra. Připojili se také senioři a maminky s kočárky, jež vyzkoušely vstup do obchodů a úřadů. Putování zakončili symbolicky v příjemném prostředí Kavárny u Růženky, která si také zasloužila nálepku Sem můžu.
Do projektu se zapojili i žáci ZŠ TGM. V rámci předmětu mediální výchova rozdávali kolemjdoucím dotazníky a vyzkoušeli tak práci dotazovatele. „Moc nás to bavilo, je ale docela těžké oslovit někoho cizího, většinou jsme šli za známými,“ přiznala Šárka Táborská.
Pořadatelé a účastníci terénního průzkumu děkují veřejnosti za projevený zájem a o aktualizaci procesu komunitního plánování sociálních služeb budou průběžně informovat.
7 fotek, 20.3.2018, 98 zobrazení, přidat komentář | děti, koníčky, kultura, lidé, zábava
KNIHOVNA SE OTEVŔELA NOVÝM ČTENÁŘůM
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / V březnu, měsíci knihy, uspořádala Městská knihovna Den otevřených dveří. Oproti obvyklé půjčovní době nechali otevřené oddělení pro dětské i dospělé čtenáře současně.
„Rádi bychom tak půjčovali natrvalo, ale jsme menší knihovna a personálně to není v našich silách,“ sdělila Jana Rolincová. Rodiče, kteří chodí pravidelně s dětmi do dětského ale vědí, že v době, kdy je potomek zabaven knížkou, si i oni sami můžou vyřídit výpůjčku. S novou knihou tak odcházejí společně, spokojení.
Den otevřených dveří využila i maminka Jana Žaloudíková se tříapůlletou Elenkou. Už dříve měla v plánu navštívit knihovnu a zapsat dceru jako čtenáře. „Myslím si, že i v současné uspěchané a přetechnizované době má kniha své nezastupitelné místo a že je pro dítě nesmírně důležité pěstovat vztah ke knize, čtení, pohádkám už od útlého věku. Je sice jednodušší pustit dětem pohádky (sama to někdy praktikuji), ale určitě to nevynahrazuje čtenou podobu pohádky rodiči,“ sdělila maminka. Domů si odnesly nejen barevné tištěné knížky, ale i interaktivní kufřík. „I já někdy na otázku Proč...? neznám odpověď. Tak se podíváme společně do encyklopedie a je jasno,“ doplnila Žaloudíková.
V oddělení pro dospělé čtenáře se zase randilo naslepo s knihou. Vytáhnete jednu z dobře zabalených knih a až doma zjistíte, co jste si vlastně půjčili. Vtipné překvapení i pro zkušené čtenáře.
39 fotek a 1 video, 19.3.2018, 296 zobrazení, přidat komentář | lidé, města, oslavy, události, zábava
105 LET OSLAVILA NEJSTARŠÍ BYSTŘIČANKA
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Psal se rok 1913, když přišla na svět paní Anna Máchová. Nejstarší obyvatelka Bystřice pod Hostýnem oslavila 105. narozeniny.
Mnozí si ji pamatují jako noblesní dámu, a to jí zůstalo. Žádná stařenka v šátku, za to pojmenování by vás vitální seniorka hnala. „A místo kytky radši lahvinku,“ komentovala s úsměvem na své narozeninové oslavě v Centru pro seniory Zahrada.
Paní Máchová je doslova živoucí reklamou na domov pro seniory. Získala tu svůj klid, má tu vše, co potřebuje, personál si nemůže vynachválit. „Jen si občas postěžuje, že babičky a dědečkové, kteří jsou od ní o dvacet let mladší, se jí zdají málo aktivní,“ prozradil sedmdesátiletý syn Miroslav.
Do 99 let byla činná organizátorka, jako letitá sokolka i v tomto věku pravidelně cvičí, miluje společnost, je výborná zpěvačka. „Však taky v 89 vyhrála v televizi Doremi,“ podotkl syn.
Dobře naladěná a vždy elegantní jubilantka přijímala gratulace ve společnosti novinářů i svých spolubydlících. „Tato žena je pro mne dokladem toho, že pozitivní přístup k životu je elixírem věčného mládí. Přeji této usměvavé dámě, nejstarší Bystřičance, aby ji život nadále bavil a zdraví jí sloužilo. Jste pro nás všechny velkou inspirací!“ pronesl starosta města Zdeněk Pánek.
A jaký má oslavenkyně recept na dlouhověkost? Slivovice, to je podle paní Máchové ten nejlepší lék. „Každé ráno štamrličku, i když já ji podezírám, že ne jenom ráno,“ usmál se syn Miroslav.
13 fotek, 19.3.2018, 566 zobrazení, přidat komentář | kultura, lidé, města, umělecké, zábava
V BYSTŘICI HRÁL KOLEGA MELA GIBSONA
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Další z řady kulturních pořadů nabídlo Město Bystřice pod Hostýnem široké veřejnosti. One man show, představení jednoho herce uchvátilo sál, přestože zdaleka nebylo vyprodáno.
Nejen v hledišti, ale i na jevišti byli překvapeni poloprázdným divadlem. „ Víte, svou roli musí herec prožít naplno, i kdyby tam seděl jen jeden divák,“ zahájil monolog herec Martin Trnavský. Vnímavý posluchač byl na pochybách, zda tato replika skutečně patří do hry. Anebo si herec Trnavský skutečně postěžoval?
„Asi se lidi zalekli slova komorní příběh, že jich přišlo tak málo. Ale tohle byla pecka, smála jsem se skoro pořád, rozhodně nelituji vstupného,“ zhodnotila jedna z divaček.
Divadelní spolek Frída připravil monodrama Kolega Mela Gibsona přímo na tělo protagonistovi Martinovi Trnavskému. Text byl aktualizován a přenesen do českých reálií. Vyprávění druhořadého herce provinčního divadla o svém pohnutém osudu a překvapivá pointa strhla diváky k bouřlivému potlesku. Martin Trnavský předvedl excelentní výkon a právem si zasloužil standing ovation.
11 fotek, 18.3.2018, 264 zobrazení, přidat komentář | děti, kultura, umělecké, zábava
ZPÍVALI PRO HOSTÝNSKOU PÍŠŤALIČKU
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Do Bystřice pod Hostýnem přijely zazpívat děti školou povinné. S oblíbenou valašskou písní vystoupily před odbornou porotou, která vybrala vítěze regionální soutěže O Hostýnskou píšťaličku.
„Jsem mile překvapena velkou účastí, slyšeli jsme 38 vystupujících s pestrými písničkami. Mnozí prokázali valašské cítění. Poděkování patří učitelům i rodičům, kteří děti podporují a doprovázejí na soutěže,“ komentovala členka poroty Pavla Caletková.
Porotci hodnotí především čistotu zpěvu, rytmus i celkový dojem. „K lidové písničce patří přirozenost, ne uměle školený hlas,“ podotkla Caletková. Prostřednictvím soutěže chce ve spolupráci s hudebním oborem bystřické ZUŠ zpestřit další ročníky doprovodným vystoupením. Spousta dětí totiž kromě zpívání hraje i na hudební nástroj, třeba jako desetiletá Hortenzie Horáková na cimbál. „Trému jsem vůbec neměla, teda při tom zpívání,“ usmála se. Nervozita ale u některých účinkujících vykonala své. To se pak nedaří zazpívat ani My jsme Valaši.
Naopak členství ve folklorních souborech je tady výhodou, děti jsou na vystupování zvyklé a trémou rozhodně netrpí. Bohaté zkušenosti má i vítězka 3. kategorie Šárka Machačová, která navštěvuje soubor písní a tanců Rusava. Na Hostýnské píšťaličce však reprezentovala bystřickou ZŠ TGM. „Už jsem si zvykla, účinkování mi nedělá problém.“
Dětská soutěž ve zpěvu valašských písní pokračuje ve Vsetíně, kam postupují Izabela Dohnalová, Daniela Menšíková, Jakub Hofman, Sofie Červenková a Šárka Machačová.
5 fotek, 16.3.2018, 284 zobrazení, přidat komentář | auta, cestování, krajina, lidé, zábava
BYSTŘIČANY VZALI NA CESTU KOLEM SVĚTA
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Kino klub Sušil připravil pro fanoušky cestování další moto besedu. Po žlutých trabantech Dana Přibáně se do Bystřice naplno rozjela škoda Octavia, familiárně zvaná Oki. Ve staré dobré škodovce objeli Ladislav Bezděk a Kateřina Dvořáková zeměkouli. Stali se tak rekordmany v nejdelší cestě kolem světa osobním automobilem.
Smíšená posádka strávila za volantem dva roky, za dvě hodiny to s nimi zvládli i diváci. „Mám takový pocit, že už cestu kolem světa nestihnu, tak aspoň takto,“ nechal se slyšet jeden z návštěvníků. Ladislav s Kateřinou si ale svůj životní sen zvaný Bigtrip splnili. „Nechtěli jsme zachraňovat svět, neutíkali jsme z práce, neřešili jsme krizi vztahu, přesto naše cesta měla myšlenku - nakopnout český patriotismus,“ vysvětlili. Proto jeli ve škodovce, v botaskách a s rybičkou v kapse a k tomu jim vyhrávala pořádná česká kapela Kabát.
„Líbilo se nám všude, ale stejně nejlepší země na světě je Česká republika -nejkrásnější holky, nejlepší pivo, silnice, elektrický proud, teče nám teplá voda,“ dospěli k závěru cestovatelé. „Já jsem jejich cestu sledoval na faceboku. Když jsem zjistil, že jsou v Bystřici, nemohl jsem si nechat ujít jejich šílený vyprávění ještě šílenějších historek,“ radoval se šestnáctiletý fanoušek David Finstrle.
Vejletníci, jak si dnes již manželé říkají, najeli při Bigtripu 130 tisíc km, navštívili padesát zemí bez pohonu 4x4, GPS a bez peněz. „Nejsou to prázdniny a už vůbec ne dovolená, je to jiný způsob života strávený na cestě,“ dodali oba s úsměvem.
112 fotek, zima 2017/2018, 334 zobrazení, přidat komentář | děti, lidé, města, rodina-přátelé, sport
MAŽORETKOVÁ ŠOU LÁKALA DO BYSTŘICE POD HOSTÝNEM
Bystřice pod Hostýnem/ Osmý ročník mezinárodní mažoretkové soutěže připravil Taneční soubor Stars. Boj o Podhostýnský pohár vypukl v sobotu 10. března ve Sportovní hale Sušil.
„Hlásí se nám stále více souborů. Těší nás, že zájem o naši soutěž neupadá, ale naopak má vzestupný charakter. Přivítali jsme i mažoretky z Polska,“ uvedla pořadatelka Drahomíra Kroupová. Diváci se opět mohli těšit na klasické mažoretky a roztleskávačky i další taneční styly. Vystoupily skupiny od nejmladších čtyřletých dětí až po rodičovské týmy.
Nejen maminky, ale dokonce i tatínci se hecli a předvedli pořádnou šou.
Letos byl poprvé udělen také putovní pohár, který získal absolutní vítěz – Gina Brodek u Přerova. A domácí soubor Stars? Získal 4x zlato, 4x stříbro, 2x bronz! „Jde vidět energie mládí, všichni soutěžící mají ohromný náboj,“ zhodnotil porotce Petr Stanovský.

Podhostýnský pohár, který pravidelně navštěvuje kolem dvou tisíc účastníků, patří mezi největší nepostupové taneční soutěže v ČR. „Děkujeme bystřickým mažoretkám za skvělou soutěž,“ vzkázala děvčata z pražského oddílu Sympa.
64 fotek a 1 video, 10.3.2018, 119 zobrazení, přidat komentář | děti, lidé, oslavy, rodina-přátelé, zábava
ŠKOLA SLOVAN MLÁDNE
Eva Mikešková
Kroměříž / Před 45 lety otevřeli největší školu v kroměřížském okrese. V rámci oslav uspořádala Den otevřených dveří. Nostalgie pro ty, kdo školou prošli, zábava pro současné žáky, zapálení nynějších pedagogů, naděje pro budoucí prvňáčky, to byla sobota na Slovaně.
„Jsem tu skoro po třiceti letech, ale mile překvapena. Je to tu teď moc pěkné. Třídy i chodby barevně vyzdobené. A ještě to ,,odvážné zpívání, “ tam v hudebně bych vydržela poslouchat celé dopoledne. Když je správný učitel, tak ta vyučovací hodina vypadá úplně jinak než za nás,“ vzpomněla Jana Řičicová.
Všechno, co stálo na pozvánce, do puntíku ve škole splnili. Ani tři hodiny nestačily Evě Navrátilové na obhlídku celé budovy, kam zavítala jako bývalá žačka i učitelka. „Putovala jsem od učebny k učebně, zdravila známé tváře, všude mě vítali, jako bychom se viděli včera. I vzpomínání s emeritním panem ředitelem Urbanem bylo příjemné. Potkala jsem tu i spolužáky, absolventy z roku 1989, tímto zvu bývalou třídu na podzimní sraz,“ vzkázala prostřednictvím týdeníku.
V současné škole kouká z každého pavilonu souhra pedagogů a žáků. Činorodost poměrně mladého pedagogického sboru vychází z letitých zkušeností zasloužilých kantorů. Na této základce to prostě šlape.
52 fotek, 3.3.2018, 476 zobrazení, přidat komentář | děti, kultura, lidé, rodina-přátelé, vesnice
SLAVKOVSKÝ KARNEVAL S VEČERNÍČKEM
Eva Mikešková
Slavkov pod Hostýnem / U vchodu jako pilní mravenečci s obrovskou červenou mašlí vás vítají pořadatelé, přátelé Ferdy mravence. A hned vám prodají tombolu, hned nabídnou něco dobrého. Stále se tu něco děje, to je karneval ve Slavkově pod Hostýnem.
I proto sem jezdí lidé ze široka daleka, však se tu místní kulturák jmenuje Centrum vzájemného setkávání. A Slavkované se setkávají velice rádi. Třeba jako čtyři sestry, které patří k pořadatelskému týmu. „Scházíme se už během roku, abychom daly dohromady scénář. Hodně nám pomáhá obec, rodiče jsou taky velice ochotní, třeba poskytují sponzorské dary do tomboly,“ vyzdvihla Veronika Ponížilová. „V tombole nenajdete žádnou elektroniku, děti toho mají plno kolem sebe, dáváme přednost hračkám,“ doplnil Maxipes Fík.
Tomu se říká vzorná organizace, i hromadné focení pro týdeník šlo jako po másle. Tak zas za rok. „Už máme téma na příští karneval, ale neprozradíme,“ pousmál se Rákosníček.
232 fotek, 26.2.2018, 1 092 zobrazení, přidat komentář | kultura, lidé, města, zábava
KONEČNÁ
Jako by už nestačilo, že nás tenhle rok čekají přijímačky, my musíme mít ještě ples. Takže přišel stres navíc. Rozhodně jsem z toho nebyla nadšená a při pomyšlení, že bych snad měla tancovat před všemi těmi lidmi, upřímně… Vůbec se mi do toho nechtělo. Už od začátku dne probíhaly přípravy v plném proudu a každý moment, co se vzpomněl ples, jsem před sebou viděla strašně moc lidí a sebe samu úplně zmatenou. Musím ovšem uznat, že jsem měla zbytečné obavy a že bych si to docela ráda i zopakovala. Když si teď zpětně vzpomenu, jak celý ten rok jsme se i s kamarádkou bály, a vlastně nebylo čeho. Obě jsme si to pořádně užily a věřím, že na ples budeme vzpomínat s radostí. Přijde mi, že tohle všechno strašně rychlo uteklo, za půl roku budeme všichni na střední a už se přestaneme vídat. Je celkem těžké popsat vše slovy. Jen před nemalou chvilkou jsme se teprve učili psát a počítat, ale teď už se rozhodujeme o naší budoucnosti, která skoro všechny z nás rozdělí. ……..
Před plesem bych vám tady nadávala, kolik s tím je práce, jenže teď mám na to úplně jiný názor. Jsem strašně šťastná, že jsem na ten ples šla a mám z něj krásné zážitky. Navíc každá s nás mohla být aspoň na jeden večer princezna, tak jako byla Popelka.
Vendula Špalková, 9. A
25 fotek, 27.2.2018, 1 032 zobrazení, přidat komentář | kultura, lidé, města, oslavy, zábava
NÁŠ VELKÝ DEN
Dne 24. února 2018 se z nás dívek staly princezny a z kluků gentlemani, jak se sluší a patří. Ale abych nepředbíhala, všechno to začalo už v osmé třídě, kdy jsme si už pomalu měli vybírat partnery a partnerky. Naštěstí pro mě si můj tanečník došel a nemusela jsem dlouze přemýšlet, s kým bych tak mohla tancovat a řešit, zda mě odmítne. Následně v deváté třídě, už od začátku školního roku, jsme zahájily pátrání po šatech a samozřejmě jsme také začínali trénovat tance, se kterými jsme se osudný večer předvedli rodičům, přátelům, příbuzným a také učitelům. Co se týče mých šatů, měla jsem vybráno celkem brzo a nelituji toho, až na výšku mých podpatků, které jsem k nim musela mít kvůli mé maličkosti.
Měsíce, týdny a dny ubíhaly jako voda, zkoušek bylo čím dál míň a už tu byl ples. Den předtím jsme všichni pobíhali po sále na Sušile, protože jsme chystali výzdobu, abychom další den ráno dodělali jen detaily, což byly balónky. Ráno jsem byla plná obav, že se něco pokazí a zkoušela jsem si i opakovat kroky rovnou v šatech u sebe v pokoji, kde není vůbec prostor, ale potřebovala jsem se ujistit, že se v těch šatech vůbec nějak pohnu víc než jen chůzí. Jelikož jsem byla objednaná ke kosmetičce, která mě měla líčit, doufala jsem, že to dopadne lépe, než kdybych se měla malovat sama. Paní mě uklidnila slovy "jemné líčení", ale výsledek moc jemný opravdu nebyl. Neříkám, že by to bylo hnusné, jak mi zakryla nedokonalosti, ale čekala jsem něco, co nebude razit do očí každému, koho potkám. A tímto se odstartoval strach ještě větší. Kladla jsem si spoustu otázek, jako třeba: "Co když se nepovede ani účes podle mých představ? Nelekne se mě nikdo za to, jak budu vypadat? Neroztrhnou se mi šaty? Co když spadnu uprostřed tance a všichni se začnou smát?" a spousta dalších, ale to by bylo na dlouho. Díky bohu účes byl skvělý a to byla věc, která mě aspoň trochu uklidnila. Po nějaké době ze mě nervozita spadla a byl klid.
Tak a bylo to tady, ten den, na který jsme všichni čekali. Rychle jsem se převlékla do mé róby a mohli jsme vyrazit na místo činu, Sušil. Věřte mi, cesta autem se sukní dvakrát větší, než jste vy sami, není zrovna procházka růžovým sadem a to jsem ji neměla tak velkou jako některé z mých spolužaček. Každopádně byli jsme tam a ještě nás čekala generálka, na které se ukázalo, jak to zvládáme i se sukněmi až k zemi, pod nimiž se ukrývaly vysoké podpatky, a zda nám naši tanečníci nešlapou na šaty při tancích. Po nějaké době začínalo přibývat lidí a já opět dostala strach. Před námi vystupovaly mažoretky, poté následovaly proslovy zástupců spolku rodičů, pana ředitele, pana starosty a už nás jen uvedli a mohlo to vypuknout. Začali jsme polonézou, u které jsem byla zadýchaná, ačkoliv jsme nic náročného nedělali, ale hold nervozita dělá svoje, potom byl valčík, polka, blues, abychom se stihli vydýchat, cha-cha, waltz a končili jsme. Avšak při našem odchodu začaly bouchat konfety jako překvapení pro nás, i když první moje myšlenky byla, kde praskly balónky, než mi došlo, že padají lesklé kousky papírků. Proběhlo předání růží, poděkování učitelům, kteří nás vše, co jste mohli od nás vidět na plese, naučili a následoval tanec s rodiči a pak zábava.
Na to, jak jsem se bála a nechtěla jsem nikam jít, jsem ráda, že se tato slavnost na naší škole pořádá a můžeme si tak užít ještě chvíle, kdy jsme všichni pohromadě, než půjdeme psát přijímací zkoušky na střední školy a odejdeme pryč. Fotky jsou krásné a těším se, až budou zveřejněné všechny.
Chtěla bych ještě jednou poděkovat našim učitelům, kteří to s námi přežili, třídám, které to zvládly spolu se mnou, ale především chci poděkovat mému tanečnímu partnerovi Adamovi, který to se mnou vydržel, provedl mě po tanečním parketu bez problému a div, že mu ze mě kolikrát nešla hlava kolem, i když určitě ano, ale on je kolikrát až moc hodný, aby to na sobě nechal znát. A co se týče budoucích deváťáků, tak doufám, že si tuto událost nenechají ujít, protože já bych šla znovu.
Barbora Pacíková, 9. B
46 fotek, 26.2.2018, 712 zobrazení, přidat komentář | kultura, lidé, města, oslavy, rodina-přátelé
VEČER PLNÝ EMOCÍ
Na sobotu 24.února budu vzpomínat do konce života, protože se konal náš nezapomenutelný ples. V 18:45 jsme se sešli na Sušile, kluci v galantních oblecích a holky v krásných šatech, se kterými stěží vešly do dveří. Generálka byla v pohodě a těšil jsem se, až to bude doopravdy. Jakmile jsem ale za chvíli uviděl ty kupy lidí v sále, na balkonech a chodbách, strnul jsem. Když jsme asi v 20:30 stáli v řadě připraveni na naši polonézu, byl jsem tak nervózní, že by se ve mně krve nedořezali.
Zahrála hudba a my jsme v rytmu vykročili pravou nohou vpřed do plného sálu. Začal jednoduchý valčík, pak hopsavá polka, následovalo blues, cha cha a tak dále. Všude se blýskaly blesky fotoaparátů a lidi nám tleskali jako diví a to mě nabilo dojmem, že jsme to tak dlouho nenacvičovali zbytečně. A tímto bych chtěl poděkovat našim učitelům, bez kterých bychom nezvládli ani krůček.
Pak jsme si to jen užívali, trsali a zpívali o sto šest až skoro do rána. Nedokážu uvěřit, že už je to za námi. V tombole jsem sice žádnou cenu nevyhrál, ale za to v životě jsem vyhrál ty nejlepší spolužáky a rodinu. Byl to prostě nejlepší zážitek ze školy.
Marek Janek, 9. B
112 fotek, 27.2.2018, 649 zobrazení, přidat komentář | kultura, lidé, města, oslavy, rodina-přátelé
NEZAPOMENUTELNÝ PLES
Jako deváťáci jsme se zúčastnili 20. Společenského plesu. Ples si užil každý z nás, ať už tanečně či pohodou a smíchem s kamarády. Nejzajímavější a nejdivočejší část nastala po polonéze a pár vystoupeních….Zábava.
Dívky si mohly zatančit na ploužák od kapely Kiks Brass. Nejzábavnější šlapání na obrovské sukně božích šatů odstartovalo pořádnou trsačku. Zazněly peckové hity od známých kapel a zpěváků.
V sále byl hrozně vydýchaný vzduch, a tak se někteří odebrali do baru na osvěžující drink, míchaný koktejl a nebo sešli dolů ke hlavním dveřím, aby se nadechli čerstvého vzduchu.
Po návratu do sálu mě strejda vyzval k tanci. Strejda je takový, že rád tančí. Delší dobu totiž chodil do tanečních, a když s ním nechtěla tančit jeho přítelkyně, tak jsem si musela jít zatancovat já.
Jakmile jsme dotančili, šla jsem se posilnit džusem. Jenomže jsem tam chodit neměla, protože naráz chtěli jít všichni trsat. A já jsem samozřejmě šla ráda.
Kolem půl druhé hodiny ráno mě moc bolely nohy, že to nebylo k vydržení. A tak jsme se sbalili a odešli domů, avšak moc dlouho jsem nespala, protože mě vzbudila sestřenice o čtvrt na sedm s otázkou : ,,Jaké to bylo? Máš video? Máš fotky?...“
Lenka Gregorová 9.B

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.